Sledoval mě úchyl!

21. května 2008 v 9:49 | Lenka Zlatníková, Cosmogirl |  příběhy

Eva se radovala, že přes internet našla svoji spřízněnou duši. Jenže z fešáka se vyklubal úchyl, který chtěl jediné - její smrt.

Pepa ze seznamky

"Když mi bylo sedmnáct, přestěhovali jsme se do menšího města. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, protože náš dům stál na okraji, skoro u lesa. Byla jsem zvyklá na městský život a cítila se opuštěná. Tehdy jsem se zaregistrovala na netu na xchat a krátila si dlouhé chvíle pokecem s lidmi z celé republiky. Hodně jsem si povídala s jedním klukem, dost jsme si rozuměli. A - jaká náhoda, bydlel jen kousek ode mě. Vyměnili jsme si fotky a naše sympatie stále narůstaly, tak jsme se na jeden víkend dohodli, že se konečně sejdeme.

Byla jsem z toho docela nervózní, protože Pepa byl podle fotek fakt kořen. Jenomže na sraz dorazil úplně někdo jiný. A řeknu vám, že to nebylo nic milého. Podsaditý, zhruba třicetiletý ,kluk' s nepříjemně pronikavýma očima. Povídám, že mě zklamal, protože mi celou dobu lhal, a chtěla jsem odejít, ale on mě chytil za rameno a řekl mi, že jsem s ním koketovala a teď se ho jen tak nezbavím. ,To určitě,' vytrhla jsem se mu a šla domů.

Během následujících dnů jsem ho úplně vymazala z hlavy, ale on se nevzdával. Psal mi na icq i na xchatu, volal mi... Ignorovala jsem ho a nechala si jeho nick zablokovat, aby se mnou nemohl komunikovat. Další den jsem se chystala do kina s kámoškou ze školy, a když jsem chtěla vyjít ven, zahlédla jsem ho oknem, jak stojí u naší branky a pokuřuje.

Bála jsem se vyjít ven, děsila jsem se jeho divných pohledů a řečí. Zavolala jsem kamarádce, že to kino musíme odložit, a klepala se doma strachy. Stál tam ještě tři hodiny, dokud nepřijeli rodiče. Potom se sebral a odešel.

Čekej na smrt!

Druhý den jsem ve schránce našla dopis. Neměl známku ani adresu, bylo na něm pouze moje jméno. Roztrhla jsem obálku a vyndala list papíru, kde stálo: ,Budeš prosit, aby tvoje smrt byla rychlá.' Vyděsilo mě to. Seděla jsem doma a brečela. Nejhorší bylo, že jsem tohle ani neměla komu říct. Rodiče se o moje problémy tehdy vůbec nezajímali. Měli své firmy, a že mají dceru, skoro nevnímali. Jediný člověk, komu jsem se svěřila, byla Hanka, o pět let starší holka, kterou jsem poznala taky na xchatu.

Přijela za mnou, uklidňovala mě a slíbila, že do akce zapojí kamarády a pomůže mi zjistit, co je ten kluk zač. Přemlouvala mě, abych šla na policii, ale já měla strach. O tři dny později mi přišla další zásilka. Tentokrát klasicky poštou. Byl to balíček.

Rozbalila jsem ho a málem se pozvracela. Uvnitř byly shnilé kytky a pohřební věnec a u toho přiložená cedulka: ,To jsou kytky na tvůj hrob.' Večer mi přišla smska z netu. ,Už brzy. Smrt je sladká.' Byl ze mě uzlíček nervů. Bála jsem se jít do školy, i zůstat doma. Nejbezpečněji jsem se cítila u Hanky, jenže jsem s ní samozřejmě nemohla být nonstop. Měly jsme dohodu, že můžu zavolat kdykoli.

Útok se zbraní

Jeden večer jsem venčila naši psí slečnu Čakynku. Neodvažovala jsem se jít do lesa, tak jsem to vzala jen kolem domků směrem k menší louce. Čakyna najednou nepřátelsky zavrčela. Slyšela jsem za sebou kroky, jenže skrz tmu nebylo samozřejmě nic vidět. Zpanikařila jsem. Buďto jsem mohla běžet přes louku do lesa, nebo se otočit a jít směrem domů, jenže odtamtud se blížily ty kroky. Čakyna vrčela čím dál víc. Nenapadlo mě nic jiného než zavolat Hance. ,Vyndej si klíče, a kdyby tě napadl, vraž mu je vší silou do obličeje. Jedu za tebou,' řekla mi.

V ten moment se přímo za mnou ozval jasný zvuk. Ohlédla jsem se a s děsem v očích zírala přímo na něj. V ruce držel nůž a upřeně mě pozoroval. Čakyna kolem něj běhala a zuřivě štěkala, ale s ním to ani nehnulo. Když udělal první krok směrem ke mně, naprosto mě to paralyzovalo. Neměla jsem sílu se ani hnout. Až když si sáhl na poklopec a začal ho rozepínat, dala jsem se na útěk. Samozřejmě směrem k lesu. On se hystericky smál a jenom křikl: ,Smrti neutečeš!'

Někde u lesa jsem se celá udýchaná zhroutila na zem. Takhle mě tam našla Hanka. Odvezla mě rovnou na policii. Výslech byl dlouhý stejně nevedl k ničemu, protože mi řekli, že mě nenapadl ani mi nijak neublížil a že jeho dopisy by se daly vyhodnotit jako pouhý přestupek. Týden byl klid, ale bylo to jen jako zlověstné ticho před bouří. Pamatuju si ten den naprosto přesně. Přijela jsem ze školy, otevřela branku a zařvala. Na prvním schodu ležela Sally, naše kočka. Byla mrtvá. Rozkuchaná. Vlítla jsem do bytu a chtěla zavolat našim, ale v tom mi mobil sám zazvonil. ,Tak jako tvoje kočka, dopadneš i ty,' ozval se jeho odporný hlas. Tehdy mi došla trpělivost.

Přiznání

Řekla jsem všechno našim. Nejdřív jen nevěřícně koukali, ale táta pak zavolal svému známému právníkovi, a vyšetřování začalo nanovo. Trvalo skoro měsíc. Mezitím ,můj úchyl' přešel na jinou formu vyznání. Poslal mi třeba moje vlastní spodní kalhotky - musel je ukrást na zahradě ze sušáku - zamazané spermatem. Prostě hrůza. Všechno se to střádalo jako důkazy a díky tátovu právníkovi jsme nakonec docílili toho, že tenhle úchylák dostal podmínku a má soudní zákaz se ke mně přiblížit. Ještě se sice občas snažil mě kontaktovat, ale nakonec asi usoudil,
že nebude riskovat vězení.

Tenhle zážitek bych fakt nikomu nepřála. Dodnes se klepu při pomyšlení na to, že mi mohl ublížit tehdy v lese nebo kdykoli jindy. Od té doby jsem hodně nedůvěřivá a opatrná, stýkám se jen s lidmi, které znám. A už bych nikdy nebyla tak hloupá, abych o sobě říkala soukromé věci cizím lidem z internetu. I když, něco mi tahle hrozná zkušenost přece jen dala - nejlepší kamarádku Hanku:-)."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mischaaa Mischaaa | Web | 8. června 2008 v 10:24 | Reagovat

bože to je psycho, jestli je to pravda tak by šel asi do blázince =D

2 Bezinka Bezinka | E-mail | 22. srpna 2008 v 16:18 | Reagovat

Ty brdo!!Kdyz jsem si to cetla,

uplne mi behal mraz po zadech

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nedokazu si predstavit,co

bych delala,kdybych byla v

tve kuzi!!Je to HNUS!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama